Pohádka o WúDú z království Orlíkov.
Za sedmero horami, za sedmero moři a jedním lesem, bylo malé království zvané Orlíkov. Lidem se zde žilo dobře. Byly zde doly, hutě, koupaliště a sem tam i nějaké to parkoviště. Jak se na správné království sluší, bylo zde i náměstí, hospůdka jménem „Štolka“, hotel „Sporťáček“ a vše, co do správného království vlastně patří. Žil tam i dělný lid. Mezi tyto lidičky patřil i jeden místní švec. Tento pojal o květné neděli za ženu, dceru jednoho knihaře, které říkali Růžena. Ševci a Růženě se narodilo z lásky spousta dětí. Poslednímu synovi dali jméno Waldemar.
Jak synek rostl a snad i nabíral na rozumu, začalo mu vadit, že je pouze synem dcery knihaře a místního ševce. Rozhodl se tedy studovat. Měl správný dělnický původ, tak tomu jeho studování nic nebránilo. Ale i studia, které mu umožnila vláda, mu byly málo. Chtěl vládnout! A proto lid určil, že se bude aspoň starat o kvalitu vody v širokém okolí. Tak se i stalo. Z kolektivu, kde byl zařazen a značně neoblíben pro jeho špatné vlastnosti se rozhodl udělat další kroky ke svému vzestupu za štěstím. Psal se rok 1989. Už se nenosily bílé ponožky a barevná saka. Proto pro svůj vzestup rychle převlékl rudý kabátek a tak se mu podařilo dostat se blíž k trůnu. Trpělivě čekal, co se bude dít. Nedělo se nic a proto opět převlékl kabátek a pro jistotu i ponožky. Ovšem stále nebyl ten - nejvyšší. Tak už dost křičel a převlékl se celý. Už, už to vypadalo, že se dostane k moci a bude konečně vládnout, radostně šlapat po dělném lidu, ale opět - nic. Místo vládnutí začali lidé Waldemarovi, pro jeho odporné charakterové vlastnosti přezdívat WúDú. Cítil se WúDú nedoceněn a proto se stáhl do ústraní a rozhodl se škodit všemu dělnému lidu v království Orlíkov ze svého zátiší. Záhy lidé na jeho škození přišli, protože WúDú zapomněl, že lidé v Orlíkově nejsou hloupí. A tak syna ševce a Růženy poslali před inkviziční tribunál, kterému se nyní bude muset chtě nechtě zpovídat ze svých napáchaných hříchů.
Další díl pohádky příště. Bude o tom, jak mu rozvázali jazýček.
Jakákoliv podobnost s kýmkoliv a s čímkoliv je jen věcí čisté náhody.
Pohádkář Příškvara.